Show Notes
A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru. Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.
Smrt je součástí většiny pohádek. Skoro všechny princezny jsou bez mámy. Karkulku s babičkou sní vlk (a pak „vstanou z mrtvých“). Simba zažije smrt vlastního otce. Nemo přijde o maminku. Tarzanovy rodiče zabije levhart. Vaianě umře babička. Jak toto zobrazování smrti v pohádkách působí na děti? Je vůbec vhodné, aby to bylo součástí příběhu? A co je učíme tím, že smrt se dá zvrátit aktem odvážného hrdiny nebo pusou z pravé lásky?
Zhruba do 4.–6. roku věku je uvažování o existenci a konečnosti velmi fantazijní. I když o smrti poslouchaj nebo vidí její zobrazení v pohádkách, zatím si dost dobře neumí představit, co to znamená „navždy“. Smrt vnímají jako přechodný a vratný stav, který navíc mohou ovlivnit silou vůle. Malé děti v příbězích potřebují zázračnej zvrat. Je to naděje, že se něco hroznýho může v dobro obrátit. Aby měly důvěru, že svět je bezpečný místo, potřebují zažít happy end.
Až kolem 5.–6. roku děti začínají chápat, že smrt je konečná. Konečnost poznávají postupně skrz malé ztráty: rozšlápnutého šneka, uschlou kytičku nebo smrt morčátka. Všechny tyhle situace jsou příležitostí k otevření debaty o umírání a loučení se s něčím, k čemu máme vztah. V tomto období můžeme očekávat velké emoce i spoustu otázek. Abychom tímto tématem děti provedli, můžeme si pomoct doporučenými knížkami od organizace Cesta domů.
Jak ale reagovat, když dítě se slzami v očích říká: „Mami, já nechci, abyste s tatínkem umřeli!“? Nechceme je vyděsit, ale ani jim lhát. Jednou přece umřeme všichni a nikdo z nás neví, kdy se to stane. V této epizodě se podíváme na to, jak s dětmi mluvit o tom, že nám umírá někdo blízký, a jak jim pomoct se s ním patřičně rozloučit. Kolik toho s nimi sdílet a jakou formou? Brát je do nemocnice? A na pohřeb?
Největší výzvou však může být něco úplně jiného. Hrozně moc bychom si přály být pro děti dobrými průvodkyněmi, avšak odchod blízkého člověka je situace, kdy samy nejsme v kondici. Děti nás mohou vidět ve stavu, ve kterém nás ještě neviděly, a teď jsme to zrovna my, kdo bude potřebovat průvodce. Pokud jsme doteď nepředaly štafetu a dělaly všechno samy, teď je čas.
Řekneme si, co dětem pomáhá, když rodina truchlí, a taky proč se některé děti o smrti nechtějí bavit. A taky jak pomoct kamarádce, které umřel někdo blízký, nebo co můžeme udělat pro sebe při ztrátě miminka. 🕊️
Celý rozhovor (82 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
More from Počítám do tří!
Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků. To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole. To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi. Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?
Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat. Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami. Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím.
Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb. Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese?
Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?
Souvisí strategie HODNÉ HOLKY se společenskými očekáváními, nebo je to reakce na trauma způsobená autoritářskými rodiči? A nebo je v tom ještě něco jiného? A můžeme našimi výchovnými postupy předejít tomu, aby z našich holek vyrostly ženy, které ustupují všem na úkor sebe? 👀 O tom jsme si povídaly na živém vystoupení našeho podcastu v rámci Letní podcastové scény. Podívaly jsme se na deset znaků PEOPLE PLEASERS a rozebraly několik situací, kdy je pro nás těžké nastavit si vlastní hranice a říkat druhým ne. 🙂↔️ Jak v tom podpořit naše děti? Máme zasahovat, když ustupují druhým a plní jim jejich přání, nebo to může být v něčem kontraproduktivní? 🙏 Nemyslime si však, že se tento scénář týka jenom holek. Existují i empatičtí, citliví, na druhé se dobře naciťující a rozdávající se HODNÍ KLUCI. I pro ně může být challenge nespadnout do extrémů svých darů. 🫠