Show Notes
Děkujeme za vaši ohromnou podporu v anketě PODCAST ROKU 2026, do které pořád můžete posílat vaše hlasy. 🥰 Rády vás potkáme na vyhlášení výsledků 22. června!
Nebo se pojďme potkat na našem živáku, který bude součástí LETNÍ PODCASTOVÉ SCÉNY 28. 7. od 19 hod., kde si budeme povídat třeba i o tom, jak NEvychovat hodný holky nebo jak uchránit kluky před manosférou. Slevový kód na vstupenky pro vás je “pocitamdo3”.
Jak vychovat psychicky odolné dítě? Takové, které se nezhroutí z ledajaké prkotiny? Jak v dětech budovat tolik užitečnou schopnost OHNOUT SE A NEZLOMIT? I tu budeme potřebovat být tak akorát - ani příliš tvrdí, ani moc ochranářští. Odolnost se totiž nebuduje tak, že se dítě nepotká s náročnou situací. Buduje se tím, že se s náročnou situací potká a dokáže ji zvládnout. Ne z povinnosti. Ne z nátlaku. Ze své vlastní KOMPETENCE. Nepleťme si odolnost s tvrdostí. U budování odolnosti totiž pomáháme dětem snést určitou míru diskomfortu a zároveň dáváme najevo, že nám není jedno jak se u toho cejtí. Odolnost je schopnost ČELIT a mít na to nějakou kapacitu. A ta kapacita se bude u různých dětí lišit. Proto taky ta výslední odolnost bude u různých dětí vypadat jinak. Pro jedno dítě bude výzvou jenom zvládnout pozorovat celé školního představení ze zákulisí, pro jiné hrát hlavní roli na pódiu před publikem. Každá*ý máme jinou frustrační toleranci, ale i na této kapacitě můžeme nějak pracovat. V této epizodě se podíváme na to, jak při běžných každodenních situacích nebo hře pomoct dětem budovat schopnost ZVLÁDAT, kdy si skrz zkompetentňování utvářej vlastní SEBEHODNOTU. Budeme mluvit o samostatném chození do školy, na nákup nebo aktivním účastněním se domácích prací. Kdy s tím začít a jak děti postupně vést k vlastní zodpovědnosti? Řekneme si, jakou roli při budování odolnosti hraje práce s chybou. A nakonec i to, jak zvládnout jejich frustraci z toho, že se jim jiné dítě posmívalo nebo si s nimi nechtělo hrát. Asi tušíme, že v životě budou podobných situací zažívat naše děti hodně a my jich potřebujeme dobře doprovodit.
Celý rozhovor (102 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
More from Počítám do tří!
A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru. Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.
Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků. To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole. To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi. Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?
Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat. Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami. Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím.
Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb. Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese?
Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?