#43 O TOM, JAK PŘISTUPOVAT K DĚTEM, JEJICHŽ NERVOVÁ SOUSTAVA JE EXTRÉMNĚ PŘETÍŽENÁ: Co s tím dítětem mám dělat?
Počítám do tří!Show Notes
Děkujeme, že za nás hlasujete v anketě Podcast roku 2026! 💙 Uvidíme se LIVE na Letní podcastové scéně? Vstupenky už jsou v prodeji a my se na vás moc těšíme. 🤗
Jak pomáhat dětem s nestandardními dary s emocemi, jak jim nastavovat hranice a motivovat je k povinnostem? Tato epizoda bude užitečná rodičům neurodivergentních dětí, ale taky všem, kteří tápou, protože jejich děti nereagují tak, jak bychom očekávali. Extrémní hysteráky a meltdowny. Ignorování pokynů i laskavých požadavků. Neschopnost se nacítit na ostatní i na sebe. Budeme mluvit o dětech, které jsou často v emočním a ještěřím mozku. Neurodivergentní děti mají strašně blízko k tomu, aby se jim rozpadla nervová soustava. Rychle se pak propadnou z ještěřího mozku do žahavky. Je to stav podobný „chybovému módu", kdy už nic nepomáhá. V něm už NEJDE O VÝCHOVU, ALE O KRIZOVÝ MANAGEMENT. Nejvíc pomůže včas zasáhnout. Řekneme si, jak vypozorovat varovné signály před meltdownem – když je podchytíme, nedojde k eskalaci. Nedělejme si však iluze, že bychom mohli snížit počet hysteráků na nulu. Není v našich silách předcházet všemu. Proto si taky povíme, jak dobře provést a ošetřit dítě s MELTDOWNOVOU KOCOVINOU. A jak postupovat, když dítě udělá přešlap? Důležité je popsat situaci, vyjádřit pochopení a směřovat dítě k nápravě. Pokud je však naším cílem, aby dítě slíbilo, že už to nikdy neudělá, tak to nebude fungovat. Ono to dost pravděpodobně udělá znovu, zatím se to totiž teprve učí. Co je tedy potřeba? Velkou výzvou pro děti, a o to víc pro neurodivergentní děti, jsou taky PŘESUNY. Ukončit činnost a začít novou. Přesunout se z bodu A do bodu B. Odejít od něčeho líbivého k povinnostem. Je to něco, co ani pro nás, dospělé, není jednoduché ani pro nás. Přesuny vyžadujú velké zapojení neokortexu, který dětem není snadno dostupný. Co nikdy nepomáhá, je spěch a tlačení. My potřebujeme tomu nervovému systému pomoci, aby byl víc v pohodě – protože v nepohodě se ten systém neučí, ale JENOM BRÁNÍ. A co může pomoct? Pokud často zažíváte náročné situace, kdy si říkáte „a co teď?", tak je tato epizoda právě pro vás. Navážeme na předchozí povídání o osobnostních typech, abychom věděli, jak to může vypadat, když naše osobnostní dary vystřelí do extrémů nebo když nám prostě jinak funguje nervová soustava. A to hlavně tehdy, když je nezralá a přetížená. Na závěr se taky dozvíte, co je pravdy na tom, že autistické děti mají problém s nápodobou, a tedy i s empatií. A jak se to společně můžeme naučit.
Celý rozhovor (114 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
More from Počítám do tří!
A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru. Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.
Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků. To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole. To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi. Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?
Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat. Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami. Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím.
Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb. Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese?
Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?