Show Notes
Co funguje s jedním dítětem nemusí fungovat s jiným. My jsme různí, děti jsou různé a každé z nich bude potřebovat trochu jiný přístup. Zejména pokud má neurodivergentní fungování nervové soustavy. Potřebujeme trochu experimentovat, co nám s dětmi pomáhá a funguje.
V této epizodě si ukážeme nástroje do situací, kdy je to dětské chování v něčem extrémní. Když je všeho moc. Moc aktivace. Moc vjemů. Potřebujeme snížit ten stres. Jak na to? V této epizodě rozebereme několik konkrétních typů, jak postupně děti dostávat víc do pohody. Důleźité je vědět, že to nepůjde hned z extrému do pohody, potřebujeme se tam dostat postupně. Pomůže nám správně nastavená senzorická stimulace, přesné vjemové a pohybové “svačinky”.
Nezapomínejme určitě na PROPRIOCEPCI. Hluboké receptory a struktury, které přinášejí informaci o tom, kde se nachází naše tělo, a když jsou správně stimulované, tak přinášejí intenzivní sebe/regulaci. Tady bude fungovat tzv. HEAVY WORK, o které jsme mluvily už v předchozích epizodách a v této si řekneme jak konkrétně může vypadat. U různých dětí bude taky fungovat různá SENZORICKÁ VÝŽIVA, která nám pomůže zejména u přechodů, kdy dostat se z místa A do místa B je, jak už víme, pro děti velikou výzvou. Když něco nejde, hledejme cesty. Varianta tlačit nebude fungovat.
Povíme si taky jak a kdy mluvit s dětmi o jejich zdravotním stavu a jinakosti. I v tomto chceme aby se necítili menejcenne a zároveň rozuměli tomu, proč jim nějaké věci nejdou tak, jak by si představovali nebo jak od nich okolí očekává. Pojďme zkusit nemluvit o jejich divergentním nastavení jako o problému. Sdělujme jim radši mapu fungování jejich mozku. I když jim jejich dary způsobují potíže, potřebujeme s nimi být víc v jejich emočním mozku a opět aplikovat connection before correction. To co chceme je pomoct jim lépe přijmout svou jinakost. A ještě jedna důležitá věc: Kdykoliv o tom s dětmi budeme mluvit, ať to nezní jako omluva. Pojďme normalizovat, že lidi jsou různí a někteří ještě různější.
Celý rozhovor (48 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
PS: Vstupenky na Letní podcastovou scénu jsou pořád v prodeji! Osobně se uvidíme již 28. července od 19 hod. v Trojském pivovaru, kde si budeme povídat o tom, jak nevychovávat hodné holky, které budou v dospělosti ustupovat všem na úkor sebe a agresivní kluky, ze kterých se přinejlepším stanou obdivovatelé manosféry. 👀 Lístky pořídíte zde.
More from Počítám do tří!
A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru. Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.
Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků. To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole. To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi. Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?
Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat. Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami. Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím.
Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb. Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese?
Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?