#42 O OSOBNOSTNÍCH TYPECH II: Jak poznat, jestli je moje dítě strukturovaný, akční, hloubavý nebo harmonický typ?
Počítám do tří!Show Notes
Jaký má moje dítě nejspíš osobnostní potřeby? A je opravdu dobrý to vědět; protože pak budeme znát přibližný návod, jak k němu přistupovat a budeme mu víc rozumět.
Taky vás to někdy mate? Měli jste po naší epizodě #15 O OSOBNOSTNíCH TYPECH pocit, že už konečne rozumíte svému dítěti a umíte se na něj napojit, ale pak přišly situace, kde se vůbec nechovalo tak, jak by jste čekaly? Nebo jste si už tenkrát říkali, že stejně pořád nevíte, protože jednou je to tak, a jindy zas jinak? Co jsou teda ty jeho osobnostní potřeby?
V této epizodě se podíváme na to, jak dítěti lépe porozumět skrz jeho osobnostní potřeby. Abychom na ně uměli lépe reagovat a ve výsledku měli doma spokojenější dítě s vyšší ochotou spolupracovat. Budeme vycházet ze čtyř oblastí GPOP, které utváří výslední osobnost: 👉 Kde čerpáme enegii? (I-introverze, E-extraverze) 👉 Jak k nám přichází informace? (S-smyslovost, N-intuitivnost) 👉 Na základě čeho se rozhodujeme? (T-myšlení, F-cítění) 👉 V čem zažíváme bezpečí? (J-strutura, P-otevřenost/procesovost)
Nelze přistupovat ke všem dětem stejně. Na osobnostní potřeby nasedají jejich zájmy, motivace, a reakce na naše chování. Vychází z nich i jejich chtění a nechtění. A když pochopíme, jaké ty potřeby jsou, dokážeme se na děti lépe napojit.
Celý rozhovor (107 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
PS: Od dnes nás můžete podpořit v anketě PODCAST ROKU 2026! 😍 Dnes bude také zahájen předprodej lístků na LETNÍ PODCASTOVOU SCÉNU, kde budeme mít 28.7. od 19 hod. live vystoupení! 🙋🙋♀️
More from Počítám do tří!
A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru. Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.
Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků. To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole. To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi. Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?
Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat. Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami. Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím.
Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb. Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese?
Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?