Show Notes
Spí vaše miminko celou noc? A mohly bychom ho vidět?
V této epizodě se společně s medicínskou antropoložkou, odborníci na dětský spánek, Lenkou Medvecovou Tinkovou, kterou poznáte z profilu Prosim Spinkej, podíváme na fyziologii spánku dětí. A co vám s jejich spánkem pomůže.
Co je v souvislosti se spánkem přirozené, co kulturně podmíněné a co už jsou vlastně zbytečné zásahy, které víc škodí než pomáhaj? Nebo bychom to měli říct naplacato: který zásahy jsou užitečný a který už našim děti můžou ublížit? Nedávno proletěl sociálními sítěmi beef ohledně spánkového tréninku a na to si taky posvítíme! A to jak z pohledu psychologického, tak antropologického. Jak se v tom vlastně vyznat?
Co je na spánkovém tréninku nebezpečné a kdy se jedná o nápomocnou strategii, jak miminku pomoci s usínáním? Řekneme si taky hlavní RED FLAGS, na které si dát v spánkovém poradenství pozor.
Asi vás nepřekvapí, když řekneme, že i spánkové procesy dětí jsou VZTAHOVÁ záležitost. Dítě se rodí nesamostatné, na nás napojené a všechno se postupně učí v kontaktu s námi. Pro to, aby se dostalo z bdělého stavu do utlumení a spánku, se potřebuje koregulovat v naší přítomnosti. Často je k tomu důležitý právě FYZICKÝ KONTAKT.
Pojďme normalizovat, že děti potřebují pomoct s usínáním. A že je normální, když se v noci budí. Čím jsou starší, tím se to bude dít míň - a zároveň v náročným obdobích budou naši podporu potřebovat zase víc. Ve dvou třech (a někdy ani v šesti) letech však ani zdaleka nemáme doma hotového tvora, který by byl ve všem samostatný a bezúdržbový. Takže ani ve spánku.
Pojďme si taky říct, že NENÍ normální, aby všechna péče o děti, ve dne i v noci, ležela na jednom člověku. Není divu, že nám v tom přetíženém stavu běží v hlavě jenom: “Tak už doprdele spi!”
A co teprv dělat, když stojíme tváří v tvář večernímu uspávání více dětí, které každé má rozdílné potřeby? Je vůbec možné to zvládnout bez újmy?
Pokud vaše večery vypadají jako jeden velký chaos, ve kterém se urputně snažíte vybojovat aspoň chvilku pro sebe, tak je tahle epizoda přesně pro vás.
“Mamííí, napít! Čůrat. Papat. Zima. Pusu. Bojím. Napít.” Podíváme se, co je za tímhle častým “vymýšlením si” před spaním i na to, proč děti jinak usínají s jedním rodičem a jinak s druhým. Nebo taky na to, co dělat, když jsou děti před spaním nezastavitelný, dělaj kotrmelce a furt sebou melou. Řekneme si jak, na noční můry, noční děsy i bdělé okna. A povíme si i to, jak přistupovat k dětem, které odmítají denní spánek, i když by ho ještě stále potřebovali.
Celý rozhovor (111 min.) s předstihem najdete na herohero.co/pocitamdotri a forendors.cz/pocitamdotri.
More from Počítám do tří!
A je to tady. Asi nejtěžší téma, které jsme v podcastu měly. Na konci s tečkou černého humoru. Ale protože je smrt součástí našich životů, děti se nás ptaj a taky na setkání s konečností života reagují různými emocemi nebo změnou chování, rozhodly jsme se to pro vás zpracovat. Na konci najdete i seznam zdrojů a organizací, kam se obracet v případě potřeby.
Ze začátku, když jsme ještě s dítětem v symbióze a nevstupujou do toho další vlivy, se nám možná docela dobře daří naplňovat všechny jeho potřeby a snižovat míru frustrace a zklamání, která by mohla ústit do velkých emocí až hysteráků. To se ale rychle změní, když se dítě začne dostávat do střetu s realitou v rámci širší rodiny, na kroužku, na dětském hřišti, ve školce i ve škole. To jsou místa, kde dítě začíná budovat vztahy s vrstevníky nebo dalšími dětmi, které dost často fungují jinak, než je naše dítě zvyklé z domu a z kontaktu s námi. Najednou začne zažívat odmítnutí, zradu, zklamání, boj o moc, nátlak i fyzickou či slovní agresi. Jak dětem pomoct tyhle situace zvládat a co můžeme jako rodiče dělat pro to, aby nepřišly o všechny kamarády nebo neskončily v blbý partě?
Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat. Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami. Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím.
Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb. Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese?
Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?